úterý 23. května 2017

Téměř letní motivy...



...jsou na této výšivce, která vznikla již před dvěma měsíci. Teď mě naplno zaměstnává zahrada a na nějaké větší výšivky moc času nezbývá, ale na ušití polštářku se pár minutek našlo.





 


 
Romana

pátek 12. května 2017

Mattoni podruhé

Minulý víkend jsme s přáteli navštívili několik zajímavých míst, mimo jiné i lázně Kyselka o kterých jsem již psala zde. Přikládám tedy pár aktuálních fotek z letošního roku, ale smutně musím konstatovat, že oproti minulé návštěvě se zde nic nezměnilo.



 

Vila Heinricha Mattoniho 

A Karlovy Vary...

...s návštěvou motýlího domu. Pokud hledáte tip na výlet s dětmi, rozhodně neváhejte. Motýlí dům najdete hned vedle rozhledny Diany, kam se dostanete lanovku.


 

Romana

středa 10. května 2017

A opět věnec

Já se přiznám, že nejsem příznivkyní umělých květin, ale v tomto případě jsem udělala ústupek, protože venku na bráně a při různých výkyvech počasí se přírodní materiály těžko udrží dlouhodobě v kondici. Tento věnec, který jsem včera dokončila bude bránu zdobit několik měsíců, než ho vystřídá věnec podzimní.



 

Romana

sobota 6. května 2017

Jak jsem si rozmazlila rodinu

Ještě než jsme se přestěhovali do Žatce, bydleli jsme v malé vesnici blízko Doupovských hor. Bez auta jsme takřka nemohli existovat. Cokoliv od pečiva po hřebíky bylo potřeba přivézt, protože "obchod" v naší vsi byl naprosto nelogicky zásobován čerstvým zbožím v pátek těsně před zavírací dobou. A pokud jsem zavítala do obchodu pro pečivo, musela jsem si ho nejdříve objednat, aby na mě vůbec zbylo. Tenkrát jsem se naučila- možná z donucení- péct domácí pečivo počínaje houskami, rohlíky, loupáky a konče čerstvým chlebem. Troufám si říci, že dnes jsem v kuchyni celkem zdatná, vzhledem k nabraným kilům mého muže, ale tehdy jsem se teprve učila správně držet vařečku. Nicméně dnes, když máme obchody za rohem, stejně i nadále peču pečivo, protože jsem si rodinu zkrátka rozmazlila natolik, že kupované housky nechtějí. Naštěstí s nimi není žádná práce, těsto zadělá Artík (náš robot) a já po vykynutí umotám housky a šup s nimi do trouby. A tu je receptík, pokud se vám zachce také rozmazlovat.
 

600 g hladké mouky
350 ml vlažného mléka
60 ml oleje
18 g droždí
20 g cukru
1 1/2 lžičky soli
2 vejce
sezam na posypání

Jedno vejce odložíme stranou na potření housek a ze zbylých surovin zaděláme těsto. Já se přiznám, že jsem líná rozepisovat se na téma kynuté těsto, ale pokud by někdo tápal, přesný popis samozřejmě dodám. Po cca 90 minutách těsto prohněteme a rozdělíme na 12 -15 stejných kousků, které rozválíme na váleček. Uprostřed válečku uděláme uzel (konce musí zůstat volné) a poté zbylé konce ovineme kolem oka do středu, ve kterém oba konce spojíme- snad je to pochopitelné z mého popisu. Potřeme rozšlehaným vejcem a posypeme sezamem. Necháme chvilku vykynout na plechu a pak šup s nimi do trouby- 200°C a tak 15-20 minut 
 


Romana

čtvrtek 4. května 2017

Jak z dobové reklamy...

...je tento obrázek s motivem pečlivé hospodyňky. Určitě si z dětství také pamatujete ten chladivý dotek čerstvě povlečených duchen, které se ráno větraly v otevřeném okně a byly tak těžké, že se pod nimi nedalo pohnout. Běloskvoucí a voňavé prádlo úhledně srovnané ve skříni, to byla chlouba každé hospodyňky. Praní býval vyhrazen jeden den v týdnu, kdy se ani nevařilo, jen se drhlo na valše, máchalo, sušilo, bělilo...



Prádlo bílé jako sníh na šňůře se suší
voňavé a nažehlené
do šuplíku uložené
pilné ženě sluší.

 

Romana 

sobota 29. dubna 2017

Králík

Nedávno moje dcera projevila přání, jestli bych jí nemohla vyprávět, jak jsem se naučila vařit. V ten moment jsem si vzpomněla na mé kuchařské začátky a zatmělo se mi před očima. Mě nikdo vařit neučil a lhala bych, pokud bych tvrdila, že všechna jídla byla na jedničku. Přesto se mi vybavila historka z dob, kdy jsem málem neuměla držet ani vařečku.
Tehdy jsme bydleli v malém domečku s ještě menší kuchyní, jejíž součástí byla i jídelní lavice a kuchyňský stůl, to celé doplněné dvěma židlemi. Kuchyň jsme měli novou, ale sporák s troubou byl jakýmsi "milodarem" po předchozích majitelích a měl již své drobné mouchy. Okolo kuchyňské linky jsem se mohla pohybovat normálně a lavici jsem měla za zády. Problém nastal, pokud jsem chtěla dát něco do trouby. K té jsem pro nedostatek místa musela přistupovat ne zepředu, jak je běžné, ale z boku a to mi výrazně zhoršovalo manipulaci s čímkoliv.
A tehdy jsem se dala na pečení králíka. Dmula jsem se pýchou, jak manžela pohostím dobrou pečínkou ze zaručeného bio chovu z vesnice. Na knedlíky jsem měla zaděláno, špenát bublal na plotně a králíka bylo třeba zkontrolovat. Když jsem přistoupila k troubě (z boku) a chtěla vysunout rošt s pekáčem, rošt se ne a ne pohnout. Chvilku jsem to zkoušela po dobrém, ale pak jsem trošku víc zabrala a pekáč i s králíkem se dal na úprk z trouby. Volně seskočil na otevřená dvířka trouby, hupsnul na zem, aby se setrvačností dal do pohybu pod jídelní lavici, posléze pod stůl, prokličkoval pod židlí a vzápětí se rozplácl o protější zeď, kde vysypal králíka i se zbylým obsahem  a zcela prázdný se mi stejnou cestou vrátil zpět.
Ó jak mrzkým tvorem se ukázal králík být, když tam tak rozplácle ležel. Sabotér si nevážil teplého bezpečí trouby, vůně koření a mé péče a rozhodl se i posmrtně vzít do zaječích, pardón, králičích. Chvilku jsem pod lavicí koukala na tu mastnou spoušť a přemýšlela, jestli svého manžela uctím k obědu chlebem s marmeládou. Rozhodně jsem v tu chvíli navypadala jako prototyp vzorné a šikovné hospodyňky a kdyby mě viděla tchýně, spráskla by ruce se slovy- Ježišmarjá, co si ten náš kluk vzal za kopyto! Rozhodla jsem se jednat rychle, rázně, okamžitě.
  Nakonec jsem zamítla chléb s čímkoliv, králíka jsem znovu odlovila, očistila a vrátila zpět do trouby. Než se manžel vrátil z práce byly všechny stopy po nezdařeném útěku odstraněny a králík v troubě slibně voněl, jako by se rozhodl vylepšit si reputaci.
Toť malý střípek vzpomínek z mých kuchařských začátků. Ale holky psssttt, ne že to někomu řeknete, je to mé kuchařské tajemství.:)

Romana

P.S. A pro dokreslení situace komiksový králíček od dcery...

pondělí 24. dubna 2017

Krasavice z Krásného Dvora

Když jsem téměř před rokem psala o mé návštěvě zámeckého parku Krásný Dvůr, musela jsem si fotografii rozhledny půjčit na internetu, protože právě probíhala rozsáhlá rekonstrukce.Včera jsme opět vyrazili na malý odpolední výlet a tentokrát jsme rozhlednu viděli již opravenou a hrdě se tyčící z jarní zeleně.
 


Štukatéři a malíři právě demontovali lešení, všude voněla čerstvá malba a to bych nebyla já, abych jim nevlezla pod nohy udělat alespoň dvě symbolické fotky. Jen škoda, že zrovna nesvítilo sluníčko, jehož paprsky by prosvítily barevná skla vsazená do oken i horní kopule. Určitě by to byla nádherná podívaná.

 

Pokud si chcete přečíst více o Krásném Dvoře, najdete informace tady. 

Romana