pondělí 22. září 2014

Ztracené ovečky

 Tak mám dneska vzek...a zároveň i pocit bezmoci, lítost.
   Máme kamaráda, který si před rokem koupil mlýn a tím si splnil svůj sen. Rozlohou budov, hospodářských stavení a pozemku samotného jsme proti němu s villou žabaři. Mlýn je v zanedbaném stavu a práce je tam ještě na dvě následující generace. Kamarád se ale do oprav vrhnul s nadšením sobě vlastním, vykácel staré stromy a náletové dřeviny, až se u mlýna vyloupl krásný kus pozemku. Na jaře si přivezl tři ovečky, které měli spásat bujně rostoucí vegetaci a poté, co se ovečky nechali k velké radosti dětí pomazlit, přibyli jim ještě další tři sestřičky.
   Jaké bylo naše překvapení, když nám včera kamarád zavolal, že mu nějaká "hodná" duše rozebrala tajně plot a všechny ovečky vypustila z ohrady ven. Dvě byly vzápětí nalezeny přejeté autem a ostatní ve vzniklé panice jsou bůhví kde. A tak mám dneska vztek. Najde se hodná duše, která něco buduje, snaží se aby mlýn byl zase funkční včetně založení nového hospodářství a pak se najde někdo, kdo váží cestu na konec vesnice, šplhá do kopce mezi trním a bodláčím, aby rozebral plot na místě, které není ze silnice vidět a to pouze za účelem ublížit a uškodit a to nejen kamarádovi, ale i těm ovcím.
   Říkám si, proč je u nás tolik zakořeněna lidská závist a co mu vlastně ten člověk záviděl, že se rozhodl ublížit. Práci? Mozolnaté ruce? Nebo snad to, že veškerý svůj volný čas tráví opravami a péčí o obnovení mlýna? Tito lidé nechtějí, aby se také měli dobře, oni chtějí, aby ti ostatní se neměli líp.

Romana

1 komentář: