středa 22. října 2014

Škodolibost se nevyplácí...

Za jednoho upršeného říjnového dopoledne jsem se vypravila po nákupech. V jedné ruce deštník a v druhé tašku s dobrotami pro hladové krčky. Ještě jsem se zastavila v obchodě, kde jeden z našich kamarádů prodává a ten, když mě viděl, jal se škodolibě lamentovat nad nespravedlností matky přírody, která nás bohužel pramálo obdařila horními končetinami. A že prý taková chobotnice nebo pavouk jsou na tom nesporně lépe. Mít o dva tři páry rukou víc, mohly bychom nosit více nákupních tašek a pobraly bychom i basu s pivem a noviny. Škodolibost mu koukala z očí a už se nadechoval k výčtu dalších kladů, když jsem ho přerušila svou vlastní úvahou. Bezelstně jsem se ho zeptala, zda si umí představit, kolik zlatých či briliantových prstýnků by se nám vešlo na ruce? Nebo případně kabelek? O účtu za manikérku ani nemluvím. A to vše jako odměna za naši chobotnicovou námahu. Přála bych vám vidět onoho kamaráda, kterého v tu chvíli škodolibost přešla a jeho obličej dosáhl velmi, velmi podlouhlého tvaru...

Hezký den vám přeje Romana

Žádné komentáře:

Okomentovat