neděle 24. dubna 2016

Špenátový salát s medvědím česnekem a parmazánem

Jako dítko školou povinné jsem neměla vřelý vztah ke špenátu a bylo jedno, zda mi byl servírován jako polévka, či příloha. V současné době už jsem mu přišla na chuť a je součástí našeho jídelníčku i v syrové formě hlavně na jaře. Špenát je první zelenina, kterou již měsíc sklízím a připravuji z něj salát.


Postup je jednoduchý: natrhat špenátové lístky a medvědí česnek a vše důkladně oprat. Poté lístky natrhám na menší kousky, zakapu citrónovou šťávou, osolím, opepřím, a přidám olivový olej. Od všeho podle vlastní chuti. Jako bonus posypat plátky parmazánu.

Hotovo dvacet. Lehká jarní večeře je hotová za pár minut a ještě jsme udělali něco pro své zdraví. Tak dobrou chuť!
Romana

pátek 22. dubna 2016

Slaměnka slaměná

Tak jsme opět dočasně osiřely a staly se z nás holky slaměnky. Náhle mám podezřele mnoho času na práce všeho druhu. A tak jsem si mezi mytím oken na ville a osazováním truhlíků umotala věneček na dveře. Zelený. Nevím co mě to popadlo, protože zelená barva není mým favoritem ( tedy je, ale pouze v přírodě). Mám plnou hlavu nápadů na další tvoření, tak jsem zvědavá, kolik toho ještě stihnu...



 Romana

středa 20. dubna 2016

Tenkrát na severozápadě...

...se jmenuje výstava, kterou jsme o víkendu navštívili v muzeu v Ústí nad Labem.
"Snad žádný jiný rok v novodobé historii nepoznamenal Ústí nad Labem tak výrazně jako rok 1945. Při dubnových náletech byla zničena velká část historického centra a po skončení války bylo zahájeno vysídlení Němců, v jehož důsledku se zásadně obměnilo obyvatelstvo města. Rok 1945 je spjat s nesmírným utrpením mnoha lidí. Nacisté v posledních měsících války stupňovali svou bezohlednost a brutalitu, spojenecké letecké útoky na severozápadní Čechy znamenaly pro místní obyvatelstvo první bezprostřední konfrontaci s válečnými hrůzami, řadu lidských životů si vyžádala i nepřehledná situace v posledních dnech a hodinách války".
 
 


"Výstava představuje období nacistické vlády v Ústí nad Labem a okolí, přibližuje výsledky bombardování, věnuje se událostem na samém konci války a osvobození od nacismu, popisuje osudy německého obyvatelstva po válce a zabývá se také příchodem nového obyvatelstva a jeho nesnadným vytvářením vztahu k tomuto městu a kraji".



 Dále bylo možné navštívit "Sudetský poklad", který byl nalezen v červnu loňského roku v obci Libouchec. Předměty denní potřeby, oblečení, nádobí, obrazy, látky, hračky, školní sešity a další věci tam ukryla pod střechu svého domu rodina Schlettnerových. Jejich ukrytí svědčí o tom, jak velkou hodnotu pro lidi měli tyto věci po válce.


 
 

 A na závěr rozhledna Větruše.
 

Není od věci zavítat do minulosti, aby si člověk pak vážil přítomnosti.  

Romana

středa 13. dubna 2016

Vyšívaná krajka

Opět srdíčka. Drobný dárek s vyšívanou krajkou. Tentokrát modré ladění a jemná stužka na zavěšení.

 

 

Romana

čtvrtek 7. dubna 2016

Když...





Když slaví kamarád půlstoletí na tomto světě, je poměrně těžké vymyslet dárek. Ale pokud je oslavenec fandou do železnice a lodní dopravy, pak ho může potěšit dárek v podobě polštářku na poobědového šlofíka. Snad udělá radost.

Romana

sobota 2. dubna 2016

Jozani Forest

Posledním výletem je přírodní rezervace Jozani Forest. Žije zde vzácná endemická opice guaréza červená (Red Colobus). Tyto červenobílé opice se nebojí lidí, takže se s nimi můžete vyfotit, nebo je pohladit. Rádi pózují na větvích stromů a jsou fotogenické. Kromě nich zde žijí i malé druhy antilop, kočkodani, štětkouni a množství různého ptactva.

V parku se můžete projít po dřevěné lávce mangrovníkovým lesem. Mangrovníky rostou v deltách řek, nebo v místech, kde se sladká voda mísí se slanou, v subtropických a tropických oblastech.
 

Stromy mají kořeny čnící z velké části nad bahnitou půdu. Na kořenech žijí ústřice, mlži, krabi a jiní živočichové.

 

 Zabloudit v mangrovníkovém lese bych rozhodně nechtěla, ještě že jsme měli průvodce.


 

 

Zanzibar má své kouzlo, jeho největší plus jsou liduprázdné bílé pláže, úžasně teplá voda a milí lidé. Zároveň je zde na každém kroku vidět chudoba místních obyvatel a poměrně i nepořádek. Kdo chce Zanzibar navštívit a zažít jeho línou a pomalou atmosféru, rozhodně by neměl váhat. Globalizace je neúprosná a dříve či později bude objeven pro masovou turistiku.

Romana 

P.S. A já jdu teď (nerada) vybalit kufry :)

pátek 1. dubna 2016

Zanzibar- ostrov koření

Že je Zanzibar ostrovem koření je všeobecně známé, ale my známe koření už připravené v sáčku. Vyplatí se určitě navštívit plantáže, na kterých se koření pěstuje. Zde máte možnost koření očichat, ochutnat a poznat jak roste v přirozeném prostředí. Právě za značnou část svého bohatství vděčil Zanzibar hřebíčku, muškátovým oříškům, pepři, vanilce a jinému exotickému koření, které se odtud vyváželo do celého světa. Tajemství "hřebíčkového ostrova" nejlépe objevíte při "Spice Tour", při níž se seznámíte nejen s kořením, ale i léčivými a dalšími užitkovými rostlinami. Navíc se hodně dozvíte o zanzibarském životě mimo město a pláže...
Citónová tráva
 Chlebovník
 Červené banány. Banánů tu roste několik druhů, ty největší (cca 45cm dlouhé) se používají na vaření.
 Vanilka
 Muškátový oříšek
 Kardamom
Kvetoucí karambola
 Pepř
 Káva. Tu jsme bleskově pojmenovali na kávu Zanzibariku, což naše průvodce velice pobavilo. Až tento název někde uslyšíte, budete vědět, že pochází od turistů z Čech...
 Zázvor
 Rambutan
 Kurkuma

Na závěr Spice Tour nám Mr.Butterfly předvedl lezení na palmu asi 17m vysokou s akrobatickými prvky a ochutnávkou kokosu, který předtím utrhl.
 

Dalším velkým lákadlem je možnost šnorchlování s delfíny, a protože jsme tento výlet slíbili naší slečně, vypravili jsme se na jižní část ostrova. Delfínů jsme zde viděli opravdu mnoho, ale plavání mezi nimi jsme nakonec vzdali. Delfíni mi připomínali naší vydru říční- ukáží se turistům, laškují, vyskakují na vodu, hrají si, ale v okamžiku, kdy k nim skočíte do vody, okamžitě zmizí a vynoří se o 200 metrů dál. My, jako suchozemci máme malou šanci je v moři dohonit, nebo se jich dokonce dotknout. A co se týče fotek, je to jako fotit pytel blech. 

 
 A na závěr foto masajského válečníka s typyckým účesem. Masajové jsou na Zanzibaru poměrně hodně k vidění, ale původem jsou z Tanzanie. Pokud nechodí bosí, používají sandály vlastní výroby, což je ojetá pneumatika z motorky, připevněná řemínky k noze. Díky tomuto obutí můžou při tancích skákat neskutečně vysoko.
 

Romana