pátek 29. července 2016

Intimní necesér

 Jsme ženy. A jako takové máme pár dní v měsíci "své" dny. Nosit v kabelce celý balíček hygienických potřeb asi není nutné a jednotlivé kousky, které se v nestřeženém okamžiku rozutečou... hmmm, to raději ne. Elegantním řešením může být tento intimní necesér. Velikost tak akorát a obsah je decentně ukryt.


A do páru malá kapsička. Možná na léky, nebo na pomádu, nebo na cokoliv drobného.

 

Romana

pondělí 25. července 2016

Jezeří- zámek na rozhraní dvou světů

Státní zámek Jezeří, německy Eisenberg,navštěvujeme pravidelně už pár let. Má srdeční záležitost. A po každé návštěvě bolí duše...
 

Velký význam má Jezeří z hlediska české státnosti, odehrávaly se zde boje mezi feudálními pány a královskou mocí Přemysla Otakara II. Předchůdcem dnešního zámku býval středověký hrad, o kterém nevíme přesně, kdy byl založen. Zámek má půdorysný tvar písmene H a ani zde se neví, kdo zámek vlastně vyprojektoval. Z nějakého důvodu se nedochovala podstatná část lobkowiczkých archivů, ale můžeme se domnívat, že již v roce 1696 byl zámek honosným a skvostným sídlem Lobkowiczů.
 



Na zámek navazovaly krásné zahrady i rozsáhlé honitby, jejichž využívání bylo nedílnou součástí života na Jezeří. Zámek měl celkem 114 pokojů a 130 menších místností a komor, z nichž je možné dnes shlédnout jen nepatrný zlomek. K nahlédnutí jsou i devastované prostory a pro malé návštěvníky je zde expozice strašidel.


Na jižní straně stávala oranžerie, kde se pěstovaly vzácné cizokrajné rostliny. Byl zde rozlehlý anglický park, arboretum, rybníky, fontány, vodotrysky, ptačí voliéra, vyhlídkové terasy či pavilony.
Arboretum se mohlo pochlubit dřevinami jako je převislý buk, habr, jedlé kaštany, magnolie, platany...Raritou byl "Albrechtický dub" s objemem 11,6m, který ale v roce 1993 kdosi úmyslně zapálil. Z parku se bohužel do dnešních dnů mnoho nedochovalo.


Hned v prvních dnech německé okupace se na zámku usídlil štáb SS, poté posádka hlídající zajatce, následně pracovní komando 96 mužů z koncentačního tábora Flossenbürg. Zámek byl natřen zelenou maskovací barvou, byly postaveny strážní budky, ploty nabité elektřinou a nasazeni hlídací psi.

Po "vítězném" únoru byla na Jezeří zavedena státní správa a v září 1950 byl zámek dán k dispozici ministerstvu národní obrany. Posádka, která zámek obsadila, pozůstalý inventář naházela do kaple a celý zámek po svém vybílila ve skutečnosti i obrazně. Interiéry byly znehodnoceny, řada místností účelově upravena a mobiliář rozkraden nebo zničen. Po roce 1959 zůstal zámek napospas vandalům...
Významná kulturní památka byla ještě v polovině 80. let minulého století z důvodu těžby uhlí určena k likvidaci. Další osud zámku ovlivnily události po listopadu 1989. Zámek Jezeří dnes prochází obdobím rekonstrukcí, jejichž konec je v nedohlednu.
 

V místech červené plechové střechy bývala zámecká kuchyně se vstupem z nádvoří. Z ní se vůbec nic nedochovalo a dnes je na tomto místě přístřešek a výběh pro kozu.


 

Historickou fotku jsem si půjčila na internetu. Porovnejte výhled ze zámku za časů našich předků a současný pohled.
 

 

Romana

čtvrtek 21. července 2016

Po švýcarských železnicích

Jedním z mých snů vždycky bylo podívat se do Švýcarska. Země je proslulá nejen svou nádhernou krajinou, ale i velice dobrými sýry, čokoládou, noži, či hodinkami. A nejen to. Švýcarsko je celé doslova prošpikováno hustou sítí železnic, které jsme využili k cestování po této krásné zemi.

Z Lauterbrunnenu vede ozubnicová železnice přes Wengen až do sedla Kleinne Scheidegg ve výšce 2061 m n.m. Když jsme přijeli, přilehlé kopce pokrýval napadlý sníh. Cestou jsme se kochali pohledem na vrcholy Jungfrau, Mönch a Eiger.

Další ozubnicová železnice nás tentokrát svezla z města Leysin do Aigle, kde se nachází stejnojmenný hrad obklopený vinicemi.



Z města Montreux ležícího na břehu Ženevského jezera jsme se vydali populárním vlakem GoldenPass Panoramic až do Gstaadu.GoldenPass šplhá ze subtropického klimatu Ženevského jezera až do alpinského prostředí a cestou se za okny střídají horská panoramata a vesničky.



Navštívili jsme též městečko Gruyeres, které se nachází pod stejnojmenným hradem. Celé městečko je protkáno krásnými uličkami a rozhodně stojí za to ho navštívit.



Vevey, opět krásné klidné město, s promenádou po břehu Ženevského jezera, památníkem Jana Palacha a sochou Charlie Chaplina, který nedaleko odsud žil a je pochován.

Nad Ženevským jezerem, mezi vinicemi, se nachází město Blonay odkud jezdí parní vlak s historickými vagony do muzea v Chamby.


A dalším vlakem z Aigle do střediska Les Diablerets.


Aby vlaků nebylo moc, nastoupili jsme na loď v Lutry a plavili se až do Montreux. Z lodi jsou nádherné pohledy na oblast Lavaux s terasovými vinicemi, patřící mezi světové dědictví UNESCO.



Rochers de Naye ve výšce 2045 m n.m. Jak jinak než ozubnicovou železnicí. Při dobrém počasí je odtud rozhled na švýcarské i francouzské Alpy.

 


Ženevské jezero z vrcholu Rochers de Naye.

Alpské kytičky. Radost pohledět.


Vodní hrad Chillon. Jeho mohutné opevnění a věže se odráží v hladině jezera. S modravými vodami je hrad nerozlučně spjat a vyfotit ho bez nich je prakticky nemožné.Do hradu se jde po mostě přes hradní příkop. Ten ale na rozdíl od jiných pevností není umělý. Při stavbě Chillonu víc než kde jinde využili středověcí stavitelé okolní terén. Hrad usadili na oválný ostrov o průměru 100 krát 50 metrů. Jak stavba pokračovala, ostrůvek pod ní naprosto zmizel. Dnes je z něj k vidění jen pár kamenů.

 

Bylo krásně... 

Romana

čtvrtek 14. července 2016

Country

Dnes malá čtvercová výšivka ve vesnickém stylu. Zatím bez rámečku, protože je ze sady šesti podobných vzorů. Až vyšiju další, chtěla bych rámečky sladit do jedné barvy. Ale teď si dám vyšívací pauzu...
 


 

Romana


neděle 10. července 2016

Údolím Prunéřovského potoka...

...jsme se vydali na výlet. Po modré turistické značce z Celné, jsme nakonec došli až na hrad Hasištejn. Je pravda, že obě dítka měla protáhlé obličeje, protože  není nic nudnějšího než výlet s rodiči, ale nám to náladu rozhodně nezkazilo. Téměř celé údolí je ve stínu lesa, který poskytuje v letních parnech příjemný stín, potok se dere přes kameny a jeho voda je chladná, až to bere dech.
 

 Je tu opravdu božsky. 
  

 Naším cílem byl hrad Hasištejn, tedy přesně řečeno, jeho zřícenina pocházející ze 14.století. Hrad měl velký strategický význam pro obranu země, neboť chránil horské průsmyky, jimiž přicházeli do Čech důležité dálkové cesty z Německa.
 

Zbytky hradní kaple.

Výhled z věže, kde to pořádně foukalo. Nejdříve nádvoří...

...Krušné hory...
 

...a pohled do údolí. Prunéřovská elektrárna a v dálce Doupovské hory.
 

 

Nakonec se i dítka umoudřila a s pusou modrou od borůvek a zpěvu optimistických písní se s námi vydala vstříc dalším prázdninovým dnům. :)
 http://www.hasistejn.cz/

Romana