úterý 23. května 2017

Téměř letní motivy...



...jsou na této výšivce, která vznikla již před dvěma měsíci. Teď mě naplno zaměstnává zahrada a na nějaké větší výšivky moc času nezbývá, ale na ušití polštářku se pár minutek našlo.





 


 
Romana

pátek 12. května 2017

Mattoni podruhé

Minulý víkend jsme s přáteli navštívili několik zajímavých míst, mimo jiné i lázně Kyselka o kterých jsem již psala zde. Přikládám tedy pár aktuálních fotek z letošního roku, ale smutně musím konstatovat, že oproti minulé návštěvě se zde nic nezměnilo.



 

Vila Heinricha Mattoniho 

A Karlovy Vary...

...s návštěvou motýlího domu. Pokud hledáte tip na výlet s dětmi, rozhodně neváhejte. Motýlí dům najdete hned vedle rozhledny Diany, kam se dostanete lanovku.


 

Romana

středa 10. května 2017

A opět věnec

Já se přiznám, že nejsem příznivkyní umělých květin, ale v tomto případě jsem udělala ústupek, protože venku na bráně a při různých výkyvech počasí se přírodní materiály těžko udrží dlouhodobě v kondici. Tento věnec, který jsem včera dokončila bude bránu zdobit několik měsíců, než ho vystřídá věnec podzimní.



 

Romana

sobota 6. května 2017

Jak jsem si rozmazlila rodinu

Ještě než jsme se přestěhovali do Žatce, bydleli jsme v malé vesnici blízko Doupovských hor. Bez auta jsme takřka nemohli existovat. Cokoliv od pečiva po hřebíky bylo potřeba přivézt, protože "obchod" v naší vsi byl naprosto nelogicky zásobován čerstvým zbožím v pátek těsně před zavírací dobou. A pokud jsem zavítala do obchodu pro pečivo, musela jsem si ho nejdříve objednat, aby na mě vůbec zbylo. Tenkrát jsem se naučila- možná z donucení- péct domácí pečivo počínaje houskami, rohlíky, loupáky a konče čerstvým chlebem. Troufám si říci, že dnes jsem v kuchyni celkem zdatná, vzhledem k nabraným kilům mého muže, ale tehdy jsem se teprve učila správně držet vařečku. Nicméně dnes, když máme obchody za rohem, stejně i nadále peču pečivo, protože jsem si rodinu zkrátka rozmazlila natolik, že kupované housky nechtějí. Naštěstí s nimi není žádná práce, těsto zadělá Artík (náš robot) a já po vykynutí umotám housky a šup s nimi do trouby. A tu je receptík, pokud se vám zachce také rozmazlovat.
 

600 g hladké mouky
350 ml vlažného mléka
60 ml oleje
18 g droždí
20 g cukru
1 1/2 lžičky soli
2 vejce
sezam na posypání

Jedno vejce odložíme stranou na potření housek a ze zbylých surovin zaděláme těsto. Já se přiznám, že jsem líná rozepisovat se na téma kynuté těsto, ale pokud by někdo tápal, přesný popis samozřejmě dodám. Po cca 90 minutách těsto prohněteme a rozdělíme na 12 -15 stejných kousků, které rozválíme na váleček. Uprostřed válečku uděláme uzel (konce musí zůstat volné) a poté zbylé konce ovineme kolem oka do středu, ve kterém oba konce spojíme- snad je to pochopitelné z mého popisu. Potřeme rozšlehaným vejcem a posypeme sezamem. Necháme chvilku vykynout na plechu a pak šup s nimi do trouby- 200°C a tak 15-20 minut 
 


Romana

čtvrtek 4. května 2017

Jak z dobové reklamy...

...je tento obrázek s motivem pečlivé hospodyňky. Určitě si z dětství také pamatujete ten chladivý dotek čerstvě povlečených duchen, které se ráno větraly v otevřeném okně a byly tak těžké, že se pod nimi nedalo pohnout. Běloskvoucí a voňavé prádlo úhledně srovnané ve skříni, to byla chlouba každé hospodyňky. Praní býval vyhrazen jeden den v týdnu, kdy se ani nevařilo, jen se drhlo na valše, máchalo, sušilo, bělilo...



Prádlo bílé jako sníh na šňůře se suší
voňavé a nažehlené
do šuplíku uložené
pilné ženě sluší.

 

Romana 

sobota 29. dubna 2017

Králík

Nedávno moje dcera projevila přání, jestli bych jí nemohla vyprávět, jak jsem se naučila vařit. V ten moment jsem si vzpomněla na mé kuchařské začátky a zatmělo se mi před očima. Mě nikdo vařit neučil a lhala bych, pokud bych tvrdila, že všechna jídla byla na jedničku. Přesto se mi vybavila historka z dob, kdy jsem málem neuměla držet ani vařečku.
Tehdy jsme bydleli v malém domečku s ještě menší kuchyní, jejíž součástí byla i jídelní lavice a kuchyňský stůl, to celé doplněné dvěma židlemi. Kuchyň jsme měli novou, ale sporák s troubou byl jakýmsi "milodarem" po předchozích majitelích a měl již své drobné mouchy. Okolo kuchyňské linky jsem se mohla pohybovat normálně a lavici jsem měla za zády. Problém nastal, pokud jsem chtěla dát něco do trouby. K té jsem pro nedostatek místa musela přistupovat ne zepředu, jak je běžné, ale z boku a to mi výrazně zhoršovalo manipulaci s čímkoliv.
A tehdy jsem se dala na pečení králíka. Dmula jsem se pýchou, jak manžela pohostím dobrou pečínkou ze zaručeného bio chovu z vesnice. Na knedlíky jsem měla zaděláno, špenát bublal na plotně a králíka bylo třeba zkontrolovat. Když jsem přistoupila k troubě (z boku) a chtěla vysunout rošt s pekáčem, rošt se ne a ne pohnout. Chvilku jsem to zkoušela po dobrém, ale pak jsem trošku víc zabrala a pekáč i s králíkem se dal na úprk z trouby. Volně seskočil na otevřená dvířka trouby, hupsnul na zem, aby se setrvačností dal do pohybu pod jídelní lavici, posléze pod stůl, prokličkoval pod židlí a vzápětí se rozplácl o protější zeď, kde vysypal králíka i se zbylým obsahem  a zcela prázdný se mi stejnou cestou vrátil zpět.
Ó jak mrzkým tvorem se ukázal králík být, když tam tak rozplácle ležel. Sabotér si nevážil teplého bezpečí trouby, vůně koření a mé péče a rozhodl se i posmrtně vzít do zaječích, pardón, králičích. Chvilku jsem pod lavicí koukala na tu mastnou spoušť a přemýšlela, jestli svého manžela uctím k obědu chlebem s marmeládou. Rozhodně jsem v tu chvíli navypadala jako prototyp vzorné a šikovné hospodyňky a kdyby mě viděla tchýně, spráskla by ruce se slovy- Ježišmarjá, co si ten náš kluk vzal za kopyto! Rozhodla jsem se jednat rychle, rázně, okamžitě.
  Nakonec jsem zamítla chléb s čímkoliv, králíka jsem znovu odlovila, očistila a vrátila zpět do trouby. Než se manžel vrátil z práce byly všechny stopy po nezdařeném útěku odstraněny a králík v troubě slibně voněl, jako by se rozhodl vylepšit si reputaci.
Toť malý střípek vzpomínek z mých kuchařských začátků. Ale holky psssttt, ne že to někomu řeknete, je to mé kuchařské tajemství.:)

Romana

P.S. A pro dokreslení situace komiksový králíček od dcery...

pondělí 24. dubna 2017

Krasavice z Krásného Dvora

Když jsem téměř před rokem psala o mé návštěvě zámeckého parku Krásný Dvůr, musela jsem si fotografii rozhledny půjčit na internetu, protože právě probíhala rozsáhlá rekonstrukce.Včera jsme opět vyrazili na malý odpolední výlet a tentokrát jsme rozhlednu viděli již opravenou a hrdě se tyčící z jarní zeleně.
 


Štukatéři a malíři právě demontovali lešení, všude voněla čerstvá malba a to bych nebyla já, abych jim nevlezla pod nohy udělat alespoň dvě symbolické fotky. Jen škoda, že zrovna nesvítilo sluníčko, jehož paprsky by prosvítily barevná skla vsazená do oken i horní kopule. Určitě by to byla nádherná podívaná.

 

Pokud si chcete přečíst více o Krásném Dvoře, najdete informace tady. 

Romana

středa 19. dubna 2017

Babice

Sotva skončily velikonoce už se začínáme chystat na poslední dubnový den a pálení čarodejnic. Dnešní odpoledne jsme spolu s Bobulkou vytvořily věnec na bránu a to se rozumí, že jsme ho ve větru a při sněháňkách musely hned pověsit. Letos se aprílové počasí opravdu předvádí v celé své kráse, takže nám drobátko mrzly prsty s vázacími drátky, ale babice už visí, aby si svůj výsostný post užila alespoň na pár dní.

Nedočkavě vyhlíží skrz pavučiny a pevně se drží věnce svými vyzáblými prsty. Společnost jí tvoří několik pavouků a aby byla šik, ozdobila si poslední model létajícího koštěte rudou mašlí...


 
Romana

čtvrtek 13. dubna 2017

Valeč

Máme duben, po zimní pauze se opět otevřely památky a já přicházím s dalším tipem na výlet. Obec Valeč (německy Waltsch) se nachází v okrese Karlovy Vary. Historické jádro je městskou památkovou zónou a rozhodně se vyplatí navštívit zámek, který má dlouhou a bohužel i pohnutou historii.
 

První písemné prameny o Valči pocházejí až z období vlády Karla IV, ale osídlení zde existovalo mnohem dříve. Dnešní název vznikl někdy v 1. polovině 13. století ze jména Válek.
Dominantní stavbu Valče představuje bezesporu zámek, na jehož místě stál kdysi gotický hrad, později renesančně přestavěný. K zámku neodmyslitelně patří rozsáhlý park budovaný stejně jako zámecká budova ve dvou stavebních etapách.

Zámecký areál zdobily sochy barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna, podobná výzdoba je také v Kuksu. Za zmínku stojí také letohrádek, barokní teatron, pivovarské sklepy, skleník...
 

 Dne 2. dubna 1976 stavbu značně poškodil požár, jehož následky se bohužel dodnes nepodařilo zcela odstranit. Až v roce 1995 byla započata stavba střechy zámku, o rok později fasád a také začala postupná záchrana parku.
 

 

Romana

úterý 4. dubna 2017

Spring

Dnešní příspěvek by měl patřit neznámé ženě, která mě oslovila, když jsem umolousaná, zpocená a vůbec nevábně vyhlížející plevelila a osazovala zahradu. Ta dobrá duše přišla s nevinným dotazem, zda bych nechtěla bohyšky- květiny, které se hodí do nejednoho zákoutí, kde by jiné rostliny skomíraly. Že prý jich má na své zahradě hodně a ráda se podělí. Samozřejmě, že jsem chtěla. Abyste rozuměly milé spřízněné zahradnice, osázet zahradu u villy s třemi tulipány je jaksi nemožné vzhledem k velikosti fotbalového hřiště a tak od loňského podzimu množím a řízkuji jak divá. Nějaké kytí jsem samozřejmě nakoupila, ale i tak mě nabídka neznámé dárkyně více než potěšila. To jsem ale netušila, že je i akční! Dříve než jsem vsadila dva keříky, byla kolmo zpět s taškou pečlivě označených bohyšek různých druhů a barev a postarala se něvědomky o rozšíření mé budoucí bohyškové sbírky. Sláva takovým dobrým duším! Za takový dobrý skutek jsem oné dámě nachystala balíček z mé srdíčkové tvorby, tak doufám, že potěší.
K


Vzor pro tuto výšivku jsem si opět našla na internetu (já ho nemít, tak nevím, odkud bych čerpala nápady). Abych byla přesná, jedná se o sadu čtyř ročních období, jedno lepší než druhé, tak se asi tento motiv dočká pokračování. Tedy hned, jak zasadím všechny bohyšky...:-)

Krásné jaro!
Romana

čtvrtek 23. března 2017

Zajíček ve své jamce

Po kratší odmlce se opět hlásím a protože jsem nezahálela, ukážu vám jarní vítací cedulku na dveře s motivem dvou, po zimě poněkud obtloustlých zajíčků.


Slečna zaječice se na jaro připravila růžovou šik mašlí a vůbec jí nevadí, že ona i její zajíček mají záplatovaný kožíšek...

Romana

sobota 11. března 2017

Laundry bag

Rychlovka z šicího koutku. Cestovní sáček na prádlo. Modrá výšivka a ve stejném tónu látka s drobným puntíčkem. Podšívka čistě bílá a drobná krajka na ozdobu. 
 

 

Romana

neděle 5. března 2017

Hrad Rýzmburg

Jaro je za dveřmi a brzy se opět otevřou dveře zámků i jiných památek, které byly přes zimu zavřené. Kam se ale můžete vydat na výlet bez ohledu na sezónu a otvírací dobu je právě hrad Rýzmburg. Hrad je postaven přibližně dva kilometry od Oseka v nadmořské výšce 525- 550 m.n.m.
 

Nejstarší zmínku o hradě nacházíme v listině z roku 1250 v přízvisku Boreše (z Rýzmburka). Stavebně historická zkoumání potvrzují, že krátce před tímto datem (1248/1249) byla vystavěna jedna z věží v horní části hradu. Hrad (resp. jeho nejstarší část) tedy vznikl někdy v průběhu první poloviny 13.století. Byl umístěn ve strategické poloze na okraji Krušných hor při důležité dálkové cestě z Čech do Saska, která byla využívána už od pravěku.
 

Rýzmburk patří mezi nejrozsáhlejší hrady v Čechách. Je postaven na dlouhém a úzkém skalnatém ostrohu, který je z východní a severní strany obtékán potokem. Z hlediska středověkého vojenství se jedná o kvalitní pevnost, která nejspíše nikdy nebyla dobyta.

 

Zřícenina se v průběhu 19.století stala oblíbeným výletním místem, ve třicátých letech ji dokonce navštívil i známý romantický básník Karel Hynek Mácha a zhotovil její kolorovanou kresbu. Ve druhé polovině 19.století byla na vrcholu útočištné věže zřízena vyhlídka, přístupná nově osazeným schodištěm. Dnes je hrad téměř v celém rozsahu skrytý v lesním porostu a turisticky se nevyužívá. I nadále však patří k oblíbeným cílům výletů a procházek.


 
Romana