sobota 29. dubna 2017

Králík

Nedávno moje dcera projevila přání, jestli bych jí nemohla vyprávět, jak jsem se naučila vařit. V ten moment jsem si vzpomněla na mé kuchařské začátky a zatmělo se mi před očima. Mě nikdo vařit neučil a lhala bych, pokud bych tvrdila, že všechna jídla byla na jedničku. Přesto se mi vybavila historka z dob, kdy jsem málem neuměla držet ani vařečku.
Tehdy jsme bydleli v malém domečku s ještě menší kuchyní, jejíž součástí byla i jídelní lavice a kuchyňský stůl, to celé doplněné dvěma židlemi. Kuchyň jsme měli novou, ale sporák s troubou byl jakýmsi "milodarem" po předchozích majitelích a měl již své drobné mouchy. Okolo kuchyňské linky jsem se mohla pohybovat normálně a lavici jsem měla za zády. Problém nastal, pokud jsem chtěla dát něco do trouby. K té jsem pro nedostatek místa musela přistupovat ne zepředu, jak je běžné, ale z boku a to mi výrazně zhoršovalo manipulaci s čímkoliv.
A tehdy jsem se dala na pečení králíka. Dmula jsem se pýchou, jak manžela pohostím dobrou pečínkou ze zaručeného bio chovu z vesnice. Na knedlíky jsem měla zaděláno, špenát bublal na plotně a králíka bylo třeba zkontrolovat. Když jsem přistoupila k troubě (z boku) a chtěla vysunout rošt s pekáčem, rošt se ne a ne pohnout. Chvilku jsem to zkoušela po dobrém, ale pak jsem trošku víc zabrala a pekáč i s králíkem se dal na úprk z trouby. Volně seskočil na otevřená dvířka trouby, hupsnul na zem, aby se setrvačností dal do pohybu pod jídelní lavici, posléze pod stůl, prokličkoval pod židlí a vzápětí se rozplácl o protější zeď, kde vysypal králíka i se zbylým obsahem  a zcela prázdný se mi stejnou cestou vrátil zpět.
Ó jak mrzkým tvorem se ukázal králík být, když tam tak rozplácle ležel. Sabotér si nevážil teplého bezpečí trouby, vůně koření a mé péče a rozhodl se i posmrtně vzít do zaječích, pardón, králičích. Chvilku jsem pod lavicí koukala na tu mastnou spoušť a přemýšlela, jestli svého manžela uctím k obědu chlebem s marmeládou. Rozhodně jsem v tu chvíli navypadala jako prototyp vzorné a šikovné hospodyňky a kdyby mě viděla tchýně, spráskla by ruce se slovy- Ježišmarjá, co si ten náš kluk vzal za kopyto! Rozhodla jsem se jednat rychle, rázně, okamžitě.
  Nakonec jsem zamítla chléb s čímkoliv, králíka jsem znovu odlovila, očistila a vrátila zpět do trouby. Než se manžel vrátil z práce byly všechny stopy po nezdařeném útěku odstraněny a králík v troubě slibně voněl, jako by se rozhodl vylepšit si reputaci.
Toť malý střípek vzpomínek z mých kuchařských začátků. Ale holky psssttt, ne že to někomu řeknete, je to mé kuchařské tajemství.:)

Romana

P.S. A pro dokreslení situace komiksový králíček od dcery...

2 komentáře:

  1. Neboj sa, neprezradím ťa! Ale som sa aj zasmiala :-)
    Myslím, že takými príhodami sa môžeme pochváliť viaceré, ja isto :-)
    Priznajme si, malé kuchyne za to mohli :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Danielko,děkuji za projevenou účast a velmi mě těší, že v tom nejsem sama:-)
    Malým kuchyním třikrát zdar! Pa Romana

    OdpovědětVymazat