pondělí 12. února 2018

Omyl

Uplynulý víkend se u nás nesl ve znamení zabijačky. Ještě než oficiálně vypukne masopust, měli jsme v černé kuchyni nachystáno vše potřebné na naporcování a zpracování poloviny dobře rostlého pašíka, původním jménem Bobina. Jenže u nás nejde nic jen tak. V den D, tedy v den zabijačky, musel manžel odjet a dcera ležela v posteli s chřipkou. Manžel se tedy dohodl s kamarádem, že místo mě přiveze řezníka z asi 15 km vzdáleného městečka, abych nemusela opustit našeho maroda.
Kamarád svědomitě vyrazil pro řezníka, kterého sice neviděl, ale kterého jsme mu popsali do posledního detailu. Já zatím zavolala řezníkovi, aby čekal na předem smluveném místě, že pro něj posílám auto. Jenže...
O několik minut později mi volal řezník zpět, aby mi oznámil, že pro něj nikdo nepřijel a on odchází do nejbližší hospody na kávu, protože je mu venku zima. Zavolala jsem tedy kamarádovi, abych zjistila kde se opozdil. Když jsem mu oznámila, že na něj řezník čeká v hospodě, ozvalo se ve sluchátku zmatené mumlání z kterého jsem pochopila jen: “Ježišmarja” a potom “špatnej chlap” a hned poté zavěsil. V tu chvíli mě polil studený pot a začínala jsem si domýšlet co se vlastně stalo.
Onen kamarád, ve snaze vše stihnout vyjel trochu dřív a když přijel na smluvené místo, čekal tam muž odpovídající popisu. Stáhnul okýnko u auta a zahlaholil: “ Vy jste řezník?”
“Jo, to jsem,” odpověděl muž.
“Tak si nastupte, já vás mám odvézt,” odpověděl kamarád, naložil muže, batoh mu uložil do kufru a za společného povídání na téma politika se vydali do Žatce, kde už má maličkost chystala vše na porcování pašíka. Asi po deseti ujetých kilometrech kamarád odbočil z hlavní cesty a tu muž promluvil:
“Tudy se ale nejede na Blažim.”
“A co byste taky dělal v Blažimi, vždyť máte zabíjačku v Žatci!”
“Ale já přece jedu do Blažimi! Já tam čekal na autobus, než jste mě naložil!”
A do toho jsem zavolala já, že “správný řezník” čeká v hospodě u kávy, protože mu venku byla zima.
“Ježišmarjá, já jsem naložil špatnýho chlapa!” zaječel kamarád a jel zpět i s falešným řezníkem.
“Hele, když už mě tu máte, co kdybyste mě odvezl do tý Blažimi, mě už ten autobus stejně ujel,” zaškemral muž a tak ho kamarád odvezl do Blažimi až před dům. Poté naložil správného řezníka a oba dorazili na zabijačku.
Nemusím nikomu říkat, čemu jsme se celý víkend smáli. Historka hodna na sepsání do filmových Bakalářů a myslím, že ji hned tak někdo nepřekoná. A nakonec se zjistilo, že kamarád a řezník jsou spolužáci ze školních lavic a dokonce spolu i seděli v jedné lavici, jen se prostě po letech nepoznali.

                                                                         Romana
P.S. Říkám si, jaká je statistická pravděpodobnost, že ve stejný den, na stejném místě, ve stejnou hodinu budou dva stejně vyhlížející muži stejného povolání :-)

2 komentáře:

  1. No super príhoda, parádny námet na bakalárov :-)
    Ďakujem ti za link na video, pomohlo mi!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že video pomohlo. A já rozhodně s tímto tvořením nekončím. Pa Romana

      Vymazat