čtvrtek 22. března 2018

Jak jsme přežili koncert

Včera jsem byla na koncertě. Místo konání- Forum Karlín, kde vystupovali Marcus a Martinus, norská dvojčata po kterých doslova šílí současná -náctiletá generace děvčat. Já sice již nepatřím mezi -náctileté, ale pravidla pořadatelů hovoří jasně. Komu není patnáct, musí mít doprovod dospělé osoby. A tak jsem vyrazila s dcerou, která dostala lístek k Vánocům. A nejen s ní. Řízením osudu mi byly naděleny ještě další tři holčiny. “Dámská” jízda, dalo by se říct.
Ačkoliv to v žádném případě nebyl můj první koncert, rozhodně byl nejnáročnější, který jsem zažila. Davem lidí jsme se záhy protlačily dovnitř a získaly tím místo téměř u pódia. Holky popadlo šílenství a držely se vydobytého místa zuby nehty. A já mezitím vytvořila s dalšími rodiči jakýsi šik a poslouchali jsme rozhovory -náctiletých.
„Já vůbec nechápu, proč tu jako sou ty dospělý,” rozčilovala se jakási slečna se zelenými vlasy.
„Aspoň že ty malý kidi šly nahoru,” odpověděla druhá a významně zakoulela očima, aby bylo všem jasné, že menší děti tu nemají podle ní co dělat.
„Jak to asi může dlouho trvat? ” zeptala se mě zoufalá maminka, která si už od šesti zakrývala uši před neutuchajícím řevem. A to koncert ještě nezačal...
„Měla jste si dát pivo, pak vám to ani nepřijde,” odpověděl jí holohlavý tatínek, který s kelímkem piva v jedné ruce a mobilem v druhé neustále někomu volal. Zaslechla jsem útržky hovoru.
"Cože?...ne...neboj vidím ji...co dělá?...no, ječí."
„Kolik jich tu máte?” ptala se mě veselá maminka při těle.
„Čtyři,” odpověděla jsem, „ ale i půjčený.”
„Vy jste blázen, já mám dvě svoje a už mám vykoukaný oči, jak je furt hlídam.”
„Už aby bylo po všem, tohle není nic pro mě a to tu mám jen jedno dítě,” křičela zoufalá maminka.
„A chcete napít piva?” nabízel jí holohlavý tatínek a snažil se jí podat kelímek. Zoufalá maminka odmítla a zkontrolovala čas na hodinkách.
„Neviděli jste takovou malou holčičku s brýlemi?” ptala se drobounká tmavovlasá maminka. „Ona se mi někam ztratila.” Bohužel jsme neviděli a tak se maminka drala davem lidí dál.
Atmosféra i vzduch houstl. Nějaký mladík při těle už podruhé vyrazil mobil jinému mladíkovi z ruky. Už už by se do sebe pustili, nebýt holohlavého tatínka, který pohotově zasáhl, byť při tom rozlil své pivo po ostatních.
Jak ubývaly minuty do začátku koncertu, ubývaly i centimetry mezi lidmi a přibývaly decibely. To pravé šílenství nastalo úderem sedmé s příchodem Marcuse a Martinuse. Celý dav lidí se hromadně pohnul a než jsme si s veselou maminkou ometly barevné papírky z vlasů, stály naše děti o tři metry někde jinde. Holohlavý tatínek měl na hlavě položenou cizí ruku s mobilem, zoufalá maminka zůstala zasypaná barevnými papírky a s hodně zamlženými brýlemi. Veselá maminka se snažila vyndat mobil z vlastní kapsy a mě se za každou ruku držely dvě cizí děti. Ty mé jsem poznala v davu pouze podle náramků, které byly vidět na zdvižených rukách. Vedle nás se objevili noví rodiče, které přihrnul dav.  Když koncert skončil, shodli jsme se s ostatními rodiči, že je fajn, že jsme „přežili” koncert. Takové šílenství už není pro nás a upřímně- já jsem byla ráda, když se holky vrátily rodičům a nemusela jsem dozorovat. Zatímco děti byly nadšené a své nadšení dávaly najevo všelijakým pokřikováním, nám rodičům spadl obrovský kámen ze srdce, že se nikomu nic nestalo. To je rozdíl mezi generacemi. Jedni si bezstarostně užívají a druzí s přibývajícím věkem vnímají, co všechno se může v tom třítisícovém davu přihodit.
Ale odměnou nám byly rozzářené dětské oči.

                                                                      Romana

2 komentáře:

  1. Aj veselé, ale aj vážne! Fakt, v dave človek nevie, čo môže vzniknúť. A rodičia v strachu o ratolesti to majú ťažké, deti si to uvedomia až keď oni budú prežívať to isté so svojimi deťmi :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě, že jsme mohli dceři koncert zakázat a tomu všemu se vyhnout, ale chtěli jsme jí udělat radost :-)
      Můj příspěvek je tedy zamyšlením, jak se liší pohled generací na to co bylo (za mého mládí), na to co prožívají oni a co jednou budou prožívat generace budoucí. Krásný víkend! Romana

      Vymazat