sobota 14. dubna 2018

Paříž

Před lety, když mi bylo nějakých patnáct let, jsme jely s kamarádkou na autobusový zájezd do Francie. Bylo to jen pár let po Sametové revoluci a můj otec tenkrát jezdil jako řidič autobusu. Nebylo těžké nás v rámci zájezdu vzít s sebou a zaplnit tak dvě volná místa na předních sedačkách. Určitě si pamatujete, jak takové cestování probíhalo. Plný autobus natěšených lidí, vůně smažených řízků a vajec natvrdo, která se nesla celým autobusem, každých sto kilometrů čůrací pauza a vaření kávy do plastových kelímků. Do teď mi není jasné, jak to, že nedošlo na zpěv lidových písní, snad to bylo tím, že jsme jeli přes noc.

Ráno jsme se ocitli spolu s průvodcem a zbytkem osazenstva autobusu před Eiffelovou věží a než jsme si stihly tuto kovovou dámu v její plné kráse vyfotit, byla kamarádka lehčí o všechny franky, které jí rodiče nadělili na celou délku pobytu. Naopak zloděj měl portmonku bohatší a veselejší den. Já jsem penězi také zrovna neoplývala, ale nakonec jsme poskládaly franky alespoň na pěší výstup do spodního patra. Když jsme pak tuto nešťastnou událost vyprávěly mému otci, zachoval se jako pravý gentleman a kamarádce půjčil padesát marek. Těmi se ale, jak všichni víme ve Francii neplatilo a tak jsme se s kamarádkou vypravily do nejbližší směnárny za rohem.

 Než jsme vyrazily, průvodce rozdával všem pro lepší zorientování mapy Paříže. Můj otec ale velkoryse mapu odmítl se slovy: „ Holkám to nedávejte, ty si ohlídám já, anebo budou přímo s vámi. Žádnou mapu nepotřebují.”
No jo, ale... Ve směnárně bylo více lidí, než jsme čekaly, a když jsme se vrátily k autobusu, jakoby se po něm zem slehla a po průvodci s lidmi taktéž. Můj otec odjel kamsi na odstavné parkoviště s klidným svědomím, že jsme s průvodcem a průvodce odkráčel s lidmi na prohlídku krás Paříže v domnění, že jsme pod dozorem mého otce. Dospěláci byli spokojení, že je o nás postaráno a my také, protože jsme si bleskurychle uvědomily, jaké možnosti se nám nabízí bez dozoru dospělých.

Tenkrát jsme putovaly Paříží všemi možnými ulicemi a naším cílem, ale to je vám určitě jasné, nebyly památky, ale obchodní domy. V jednom takovém jsem si koupila sponu do vlasů a kamarádka tužku na oči. Den se pomalu chýlil ke konci a bylo na čase sehnat náš autobus. Francouzsky jsme neuměly, přesto jsme zastavily solidně vyhlížejícího pána s tmavou námořnickou brigadýrkou a bílými vlasy a vyštěkly jsme tři slova. Tourist, bus a parking. Solidní pán se usmál, něco francouzsky zašveholil a čekal. Koukly jsme se s kamarádkou na sebe. Nepochopily jsme ani slovo. Pán se opět usmál a gesty naznačil, jestli máme tužku. Měly jsme. Tu na oči a účtenku, na kterou pán načmáral adresu a rukou mávl kamsi do neurčita. Rozloučil se lehkým pokynutím hlavy a elegantně odkráčel opačným směrem než nám ukázal. Vypravily jsme se tedy hledat adresu z účtenky.

A našly jsme, ani to dlouho netrvalo. K autobusu jsme přišly dříve než průvodce s lidmi. A nejlepší bylo jeho pokorné přiznání,  že trošku, ale opravdu trošku v ulicích Paříže zabloudil.
Tento zážitek není zdaleka jediný, který mám z tohoto prázdninového výletu, ale o těch ostatních zase  příště, třeba až vznikne další „francouzská” výšivka.
 
Romana


6 komentářů:

  1. Krásne čítanie, Romanka!
    Ja mám podobné zážitky, len pár mesiacov po nežnej v preplnenom autobuse, s rezňami, cesta do Viedne - ak tak môžem povedať nákupným centrám na okraji mesta :-)
    Vankúš je nádherný!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, polštářek už dělá doma parádu. Krásné dny! Romana

      Vymazat
  2. Milý príbeh s dobrým koncom :-)
    Výšivka je nádherná, snáď sa i ja raz dostanem do Paríža...
    Krásny vankúšik!
    Prajem pekný víkend,
    A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji a přeji, ať se jednou cesta do Paříže vydaří. Krásné jaro! Romana

      Vymazat
  3. Krásný příběh a nádherná výšivka. Také jsem byla v Paříži autobusem a vzpomínám na to s nostalgií.
    Hezké jarní dny, Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Paříž a celkově Francie je nádherná, byla jsem tam víckrát a doufám, že někdy pojedeme i s dcerou. Měj se krásně, Romana

      Vymazat